THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak už je jasné, že metalcoreová epidemie naplno pronikla i do našich zemí a výsledky jejího řádění na sebe nenechávají dlouho čekat. Jedním z její produktů je split nahrávka dvou tuzemských představitelů tohoto hudebního proudu.
Dvojice v podstatě začínajících jihočeských kapel se na tomto materiálu presentuje v poměrně příznivém a z hlediska budoucnosti optimistickém světle.
Pětičlennou sestava EPISODE obsahuje jména známá z působení v jiných kapelách, jakými jsou například LVMEN, REEK OF SHITS anebo AGONY. Ti vsadili hlavně na těžkotonážní riffování a typicky nepříčetný uřvaný vokál, přičemž skladby si většinou plynou ve středních valivých tempech. Snad díky krátké stopáží nezačne takto pojatý hudební kolotoč nudit. Ačkoliv čtveřice skladeb + intro vykazují nulovou originalitu, lze prohlásit, že EPISODE přicházejí se slušným žánrovým standardem, schopným si své fanoušky najít už nyní a vezme-li v potaz fakt, že kapela má na to, aby se zlepšovala, není důvod ke skepsi. Propříště by to ale opravdu chtělo si trošku pohrát s tempovou variabilitou jednotlivých skladeb, neboť rytmicky nyní EPISODE působí dosti stereotypně.
6 / 10
Poněkud jiný přístup zvolili 5 SYMBOLS, kteří vsadili na vyšší rychlostní stupeň a melodiku. Jejich tvorba tak evokuje gothenburskou melodickou metalovou větev a v lecčem připomenou v současnosti populární Němce HEAVEN SHALL BURN, kteří jsou známí mícháním metalcore právě se skandinávským metalem. Ve své podstatě zde není moc co kritizovat. Pomineme-li již tradiční fakt, že tvorba 5 SYMBOLS nepřináší ani zbla nového, vše ostatní je v naprostém pořádku. S přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o pouze čtyřskladbovou ukázku aktuální síly jihočeských, můžeme skladby obsažené na tomto splitku označit za instrumentálně slušně zvládnuté s již vzpomenutým výrazným citem pro skandinávskou melodiku. Okoření-li kapela v budoucnu své kompozice větší dávkou vlastní osobitosti, bude se zajisté na co těšit.
6 / 10
Nahrávka je kromě uvedeného navíc opatřena velmi slušným zvukem z již zavedených českých studií (HACIENDA, resp. SHAARK) a její celkové provedení včetně obalu a bookletu snese i přísnější měřítka. Její hudební náplň je pak tvořena dvěma dobře se rozjíždějícími kapelami, které ač do svého žánru nepřinášejí nic nového, nabízí v něm nadprůměrnou kvalitu a to si myslím, že není v našich končinách málo.
Split nahrávka dvou českých metalcoreových kapel přináší dobrý žánrový standard a dává tak v případě obou spolků dobré vyhlídky do budoucna.
EPISODE:
Zdeněk
- vokály
Míra
- kytara
Kutty
- kytara
Mandy
- bicí
Lukas
- basa
5SYMBOLS:
Michal Mendl
- vokály
Jiří Husa
- kytara
Josef Fait
- kytara
Libor Němeček
- basa
Petr Říha
- bicí
1. EPISODE:
2. Intro
3. We Wait For You
4. My Empty Soul
5. I'll Be Shadow
6. Loves Fairness
7. 5SYMBOLS:
8. Intro
9. Liar
10. Rise Of The Storm
11. You Stay Alone
12. You Will Fly
Vydáno: 2005
Vydavatel: Misanthrope Records
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.